Ústecko je jediným místem v českých zemích, kde stojí dílo Karla Friedricha Schinkela (1781-1841) – nejuctívanějšího německého architekta první poloviny 19. století a předního představitele klasicismu v Evropě.

Pruský král Bedřich Vilém III. pověřil roku 1817 svého nejtalentovanějšího výtvarníka, aby navrhl pro obec Varvažov pomník bitvě s Napoleonem, která se zde odehrála roku 1813. Varvažovský pomník je zmenšeninou monumentálního pomníku „osvobozenecké války“ postaveného o dva roky později v Berlíně.

Autor Železného kříže

Prusko bylo prvním členem protinapoleonské koalice Rakousko-Rusko-Prusko, který uctil památku svých padlých v krvavé, ale vítězné bitvě u Chlumce a Přestanova. Architekt Schinkel navrhl pro tento účel tři metry vysoký památník z litiny inspirovaný gotickou architekturou. Forma vychází z gotické fiály, jde o jehlan jehož hrany zdobí tzv. krabi. Na vrchol architekt usadil zvětšeninu tradičního německého vyznamenání - Železného kříže. V té době šlo o zcela nový vojenský řád, jehož autorem byl právě Schinkel. Na popud císaře ho navrhl roku 1813 pro vojáky, kteří se vyznamenali ve válce s Napoleonem. Později se stal Železný kříž nejtypičtějším symbolem pruského resp. německého militarismu, hlavně v druhé světové válce. Dodnes představuje výsostný znak Bundeswehru.

Tvůrce Unter den Linden

Architekt se ale zapsal do dějin Německa především svými stavbami. Zastával nejvyšší funkce ve stavební sféře Pruska. Byl osobním architektem krále. Zahájil velkolepou přestavbu Berlína jako sídelního města pruského království. Jeho zásluhou je dodnes střed hlavního města Německa turisticky přitažlivým místem. Stál u zrodu slávy nejznámější berlínské třídy Unter den Linden. Jeho budovy inspirované antickými chrámy vyzařují důstojnost. Je autorem Starého muzea, Nové stráže, Zámeckého mostu, berlínského divadla atd. Udal tón všem veřejným stavbám v království. „Schinkel-styl“ se stal módou a nejen v Prusku. Jeho pokračovatelé založili Schinkelovu školu. Funkční jednoduchostí svých staveb ovlivnil celé generace architektů až do první poloviny 20. století. Bohužel, velká část jeho originálních návrhů nebyla kvůli úzkoprsosti pruských králů nikdy realizována.

Prestižní záležitost

Ostatní členové koalice se nechtěli nechat Bedřichem Vilémem zahanbit, a tak roku 1825 vztyčili kousek od pruského pomníku svůj pomník i Rakušané. Vrcholem pak byl ruský pomník postavený u Přestanova 1837. U příležitosti položení základního kamene se na Ústecku sešli všichni tři spojenečtí panovníci – rakouský císař, ruský car a pruský král. Také tvůrci dalších dvou památníků mají zvučná jména, na rakouském se podílel nejvýznamnější sochař vrcholného klasicismu v Čechách Václav Prachner a ruský navrhl dvorní stavební rada a ředitel architektonické školy vídeňské akademie výtvarných umění Petr Nobile. Vedle monumentálních kolegů se začal Schinkelův pomník trochu ztrácet, a tak ho nechali roku 1857 Prusové vyzdvihnout na vysoký kamenný podstavec.

Karel Fridrich Schinkel se dodnes těší v Německu značné úctě. Roku 1996 byla na Schinkelově náměstí v Berlíně odhalena jeho socha. Ke 185. výročí narození umělce vydalo NDR pamětní pětimarkovku jako vůbec první pamětní minci ve své historii. Roku 2006 příkladu následovalo i sjednocené Německo a dalo do oběhu pamětní desetieurovou minci s portrétem slavného architekta. V Berlíně se dočkalo znovuvystavění několik jeho budov zničených za druhé světové války, v jedné z nich, v kostele „Friedrichswerdersche“ na Unter den Linden, má architekt své muzeum.

(text převzat z knihy Šedesát ústeckých NEJ vydané 2008)