Na návrší nad obcí Libouchec stojí pohřební kaple, kterou nechal v letech 1899-1900 postavit zakladatel továrny na samet v Libouchci Friedrich Wilhelm Botschen jako místo odpočinku členů této rodiny. F. W. Botschen byl bezesporu pozoruhodnou osobností a schopným podnikatelem. Dokázal vybudovat podnik, který zaměstnával na 300 zaměstnanců s velkou exportní kapacitou.

Při lázeňském pobytu císaře v Teplicích byl s bratrem Johann Karlem představen císaři. Na otázku místodržícího hraběte Thuna, zda by si cenil šlechtického titulu nebo titulu komerčního rady, oba tituly odmítl a pravil, že by si cenil titulu za svou dlouhodobou a potřebnou práci.

Kromě nabídky práce a vedení firmy byl činný i v řízení a dění obce Libouchec, po roce 1899 se stal prvním obecním radním. Částkou 150 000,- korun zřídil fond, kterým podporoval tkalce a jejich děti. Jako mecenáš kostela v roce 1897 přispěl částkou 1000 zlatých na pořízení barevných skleněných oken v presbiteriu a na nový gotický oltář o rok později.

Přispěl k řešení finanční krize v obci, když se v nesnázích ocitla libouchecká spořitelní záložna, Spar- und Vorschusskasse, kdy pokladník ve spořitelně Eugen Hitschel zpronevěřil v roce 1905 180 000 korun. Pro obec podnikatel získal dům čp. 73 a hostinec Lehngut, čp. 233 ( dnešní KD Svoboda) . Z hostince učinil Německý a zároveň národní dělnický domov (Deustchnationales Arbeiterheim). Za zásluhy byl jmenován druhým čestným občanem obce, prvním byl roku 1882 děkan Josef Pilz (12.5.1806 – 22.1.1891), (od 1851 působící v Libouchci).

Firma F. W. Botschen v Libouchci

Každý začátek je těžký, nejinak to bylo zřejmě i v továrně F.W. Botschen, přesto dokázal Friedrich postavit firmu, mechanickou přádelnu sametu a plyše, která zaměstnávala nejvíce lidí z obce i okolí a exportovala zboží do širšího světa. V prvopočátcích pracoval sám, o víkendu zajížděl do Prahy prodávat a shánět nové zakázky. Později zřizoval ve větších městech prodejní pobočky, které vedli rodinní příslušníci.

V Libouchci získal usedlost čp. 8 a 9, ty se staly základem jeho nové firmy, v roce 1875 vybavené parním pohonem strojů. Zavedením mechanických tkalcovských stavů mohl lépe využívat lidské pracovní síly, jedna dívka zvládla obsluhovat 2 stavy najednou. V roce 1891 čp. 9 předělal na „Dělnický konzum“.

Roku 1895 koupil čp. 5 a k němu napojil čp. 8. Mezi lety 1891 – 1910 předělal tento průmyslový podnik do zcela nové podoby. Důvodem rekonstrukce byly mimo jiné i požáry, které postihly podnik v roce 1896 v čp. 257 a čp. 9. Zeti MUDr. Adolfu Heilovi patřila vila čp. 294, stojící na pozemku čp. 5, kromě toho ještě Botschenovi postavili dům čp. 319 (úřednický dům) a při továrně samostatně stojící žlutou vilu čp. 303 v roce 1900 a šedou vilu čp. 317 v roce 1908.
Základem továrny byl areál čp. 257 nově vystavěný vedle původních čp. 8 a 9 - Firma . 24. září 1907 byla firma přeměněna společenskou smlouvou na společnost s ručením omezeným s 2 500 000 korun kmenového kapitálu (F.W.Botschen, Gesellschaft mit beschränkter Haftung, jejímž cílem bylo provozování tovární výroby hedvábných sametů a sametových stuh a provozování obchodu s tímto zbožím.

V čele firmy stáli jednatelé, až do své smrti vždy první jednatel zakladatel F. W. Botschen a nejbližší příbuzní. Po roce 1913 nacházíme ve vedení společnosti stále členy rodiny. Ke změně došlo v květnu 1931, kdy firmu F.W.Botschen koupil na základě postupní smlouvy syn obchodníka v Brandýse nad Labem, Ferdinand Eifler , za 2 321 683,- Kč. Ferdinand Eifler se stal jediným jednatelem firmy s neomezenou pravomocí, i bývalí prokuristé firmy byli nahrazeni , a to manželkou Marií Eiflerovou a ředitelem továrny Pavlem Geilem (ten jediný měl kontinuitu na minulé vedení). V roce 1934 jednatele Eiflera vystřídala manželka, a stala se tak neomezenou majitelkou firmy.

Ferdinand Eifler se do vedení vrátil v roce 1938. O rok později ale uprchl do Lublaně, kde žil až do února 1946 v Tyršově ulici 75. Ještě před odchodem v kritickém létě 1938 se mu podařilo podstatnou část zboží a vybavení, kancelářské zařízení a stroje převést do vnitrozemí (údajně 7 vagonů). Což mu bylo po válce přičteno k dobru, ale místním Němcům to leželo v žaludku hodně dlouho. Vůbec, Ferdinand Eifler byl české národnosti a to, že se podnik říšského Němce dostal do českých rukou nerozdýchali nikdy, o čemž svědčí udání z roku 1941 podané na úřadě landráta a na okresní vedení NSDAP do Děčína.

V udání se mimo jiné potvrzuje, že Eiflerovi odvezli do vnitrozemí několik železničních vagonů naložených hotovým zbožím, polohotovým zbožím a jiným cenným materiálem.

Na základě říšských zákonů byla na podnik uvalena komisařská správa a ředitel podniku Fritz Urban byl jmenován 30.11.1938 komisařským vedoucím firmy, samozřejmě všechna práva ve společnosti mělo jen komisařské vedení. V září 1943 byla „mírová“ výroba v podniku zastavena, stroje demontovány rozvezeny do okolí a Podmokel. V květnu 1944 zabavila budovy přádelny společnost Weser-Flugzeugbau G.m.b.H. Bremen (WFG), stavebně je upravila a na podzim zde zavedla výrobu hnacích zařízení k vrtulníkům Fa 223.

Libouchecký závod měl řadu skladů, např. i v bývalé sociálně demokratickém hostinci Volkshaus v Tisé, nebo v Bělé u Podmokel v bývalé keramické továrně Julius Dressler, čp. 134, 149 a spadal jako odloučené pracoviště pod vedení v Rabštejně.

Pro ubytování dělníků byla na liboucheckém hřišti postaveno 8 dřevěných baráků s kapacitou asi 500 osob. Libouchecká pobočka WFG byla zrušena do února 1946, a ve firmě F. W. Botschen zahájil Ferdinand Eifler výrobu hedvábných sametů a sametových stuh s obchodem tohoto zboží, 4. 12. 1946 je zapsán jako jednatel společnosti. Musel ovšem čelit neoprávněným obviněním, speciálně jeho žena byla potrestána za styk s Němci a firma byla nakonec v roce 1947 konfiskována.

Vleklé odvolávání rodiny Eiflerových proti konfiskaci nepřinášelo žádný výsledek a přádelna byla nakonec vyhláškou ministerstva průmyslu ČR č. 1830 ze 14. 7. 1949 znárodněna. Firmu převzal n. p. Elite Varnsdorf, podnik byl ovšem zlikvidován v roce 1950.

Osud rodiny Botschen

V roce 1931 dochází k zásadní události a to prodeji firmy Botschen Ferdinandu Eiflerovi. Co k tomu rodinu Botschen vedlo se můžeme dnes jen domýšlet. Zdá se, že se rodinní příslušníci před začátkem války rozprchli do celého světa, zejména do Ameriky. Poslední, kdo byl do hrobky pochován byl pravnuk zakladatele Helmut Botschen (*5. 9. 1920 Libouchec), jenž zemřel 13. 11. 1936.

O osudech rodiny Botschem v období 2. Světové války, ani těsně po ní nemáme informace. Víme jen, že část rodiny žila v České Lípě , kde se dočkali odsunu. Jde však o větev rodiny bratra F. Wilhelma. Po roce 1945 po odsunu německého obyvatelstva osidlují Libouchec české rodiny z vnitrozemí. Pohřební kaple se stává obětí nájezdu vandalů , kdy jsou zaznamenány případy vniknutí do hrobky pod kaplí a hanobení ostatků.

V roce 1965 je vchod do kaple zazděn, ale ani to vandaly neodradí a do hrobky lezou dále postranními větracími okénky. V roce 1992 vyšetřuje policie hanobení ostatků , kdy jsou vytahány z rakví a rozházeny po okolí. Na základě toho jsou zazděna i postranní větrací okna. Kaple postupně chátrá a ocitá se v roce 2016 v těžce havarijním stavu, kdy hrozí provalení krovu a úplná devastace.

Veškeré pokusy , které byly podniknuty v letech 1992-2015 na záchranu kaple ztroskotaly na nedostižnosti vlastníka.

Záměr projektu

V roce 2016 získává kaple nového vlastníka, kterému není její osud lhostejný. Současně se do záchrany kaple angažuje MAS Labské skály z.s., kdy se podaří přesvědčit zastupitele obce Libouchec o významu této památky. Je domluvena společná aktivita, která bude směrovat nejen k zastavení chátrání kaple a její postupné opravě, ale i k seznámení místní veřejnosti s příběhem rodiny Botschen, s jejím významem pro obec Libouchec.

Současně je záměrem, obnovit přilehlé místo v okolí kaple jako místo pro seznámení se s historií ( naučná stezka z Libouchce), místo k odpočinku a posezení. K výzkumu historie průmyslnických rodin ( tedy i rodiny Botschen) a jejich významu pro rozvoj obce Libouchec na konci 19 a začátku 20. Století, byla oslovena Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí n.L., kdy bylo toto téma navrženo ke zpracování do studentských prací. Současně je také vyjednáváno provedení stavebně historického průzkumu.

Za účelem záchrany kaple byl založen Spolek pro obnovu kaple Botschen (www.kaplelibouchec.cz) , který bude tyto snahy, včetně aktivit k výzkumu historie zastřešovat. Členy této organizace je vlastník objektu, a další jednotlivci, které chtějí aktivně na tomto záměru pracovat.

V rámci obnovy a výzkumu historie bychom chtěli najít potomky rodiny a dále případně partnera pro realizaci projektu na obnovu kaple.

Ústecký městský archiv probádala PhDr. Věra Hladíková

Z poskytnutých informací a materiálů sepsala Jiřina Bischoffiová