Se svými dvěma kolegy tvoří Pavel Plánička sdružení 3+1 architekti. Kancelář mají ve staré vile v Ústí nad Labem. Rodinné domy, které postavili či zrekonstruovali, však najdeme převážně v okolních obcích či na Litoměřicku.

Jak je to v poslední době s architekturou na severu Čech? Staví se tam kvalitní a hezké domy?
Kvalitní nové architektury je tu podle nás málo. To asi souvisí s celkovým charakterem regionu. Většina kvalitních věcí se odehrává jinde, poměrně dostředná je v tomto smyslu Praha. Možná je to u nás ještě o trochu horší než v ostatních regionech a je to nejspíš dáno historicky. Lidé tady mají k místu slabý vztah, byť tu žijí třeba ve třetí nebo čtvrté generaci.

Nehraje roli také to, že jsme považováni za chudý kraj?
Nesouvisí to ani tak s penězi. Žije tady spousta bohatých lidí, ale chybí často právě ten rozhled. Po kvalitní architektuře je tu slabá poptávka v soukromé sféře a téměř žádná ve sféře veřejné. A ta by měla být příkladem. Dobře to funguje v mnoha zemích na západ od našich hranic. Probíhají tam stovky transparentních soutěží se snahou nalézt nejkvalitnější možné řešení. U nás je ale bohužel ta čtyřicetiletá komunistická diskontinuita stále příliš zřetelná a převládá klientelismus a šlendrián.

Lze sledovat nějaký vývoj?
Určitě se to vyvíjí pozitivním směrem. Soukromí klienti, kteří jsou téměř stoprocentním zdrojem naší práce, mají chuť investovat svoji energii, práci a finance.

Jak je to v kraji s podnikatelským barokem? Je stále na vzestupu?
No, minimálně není na ústupu. Tenhle stavební typ, pojmenovaný pro zjednodušení již trochu obehraným pojmem, se v čase proměňuje a nabývá různých dalších bizarních podob a mutací. Stačí se podívat po místech, jako je Chuderov nebo Nové Skorotice, kde se hojně staví. Domů, na jejichž počátku někdo opravdu myslel, je tam minimum.

V čem jsou vámi navrhované domy jiné než ty, které rostou v satelitech?
V satelitech rostou různé domy. I my tam občas stavíme, jednoduše proto, že jsou to v současnosti místa, kde lze pořídit stavební parcelu, takže dělit na "naše" a "satelitní" domy nelze. Dům ale není věc denní spotřeby. Není to houska, košile ani auto, proto je důležité ho spolu se stavebníkem dobře naplánovat, promyslet a navrhnout. O to se snažíme a to je myslím zásadní věc odlišná od univerzálních typových projektů. Neméně důležitou složkou je pro nás práce s místem a kontextem. Typový projekt tyto rozměry už z definice nemůže obsáhnout, je prostě typový. Na druhou stranu je ale třeba říct, že není samozřejmé, že když přijdete za architektem a necháte si navrhnout individuální dům, tak bude automaticky dobrý. Projektantů různých úrovní a kvalit je mnoho. 

Kde vzniklo něco zajímavého?
Mně přijde dobré třeba to, jak se v historické stopě uzavřelo ústecké Mírové náměstí. Dostalo tvar a směr a je tam několik dobrých nových domů. Předtím to byl holý, nejasný a neutěšený prostor, se kterým bylo těžké se jako se srdcem města identifikovat. Ta identifikace bude probíhat nejspíš ještě dlouho, ale těmi stavebními počiny je to nastartované.

Kde vzniká něco příšerného?
Třeba nový dům vedle Městského divadla v Ústí je velmi podivný, těžko v něm alespoň zvenčí přečíst nějaký smysluplný záměr. V centru města je to opravdu škoda. Ale spíš než takovéto jednotlivosti vnímám jako horší veřejné finance promrhané v neprůhledných výběrových řízeních, kde jediným rozhodujícím kritériem je cena. To ale opět souvisí s tou obecnou kulturou.

Jaké podle vás nyní panují trendy při stavbě rodinných domů? Co po vás lidé požadují?
Trendům se snažíme spíš vyhnout. Dá se ale říct, že určitým trendem jsou nyní dřevostavby. Trendem je určitě rychlost a dřevostavby jsou prezentovány jako něco, co se dá, řečeno s určitou nadsázkou, postavit za pár dní. Jenže my si myslíme, že když si chcete postavit dům, neměla by být rychlost tím nejpodstatnějším kritériem.

O dřevostavbách se také říká, že jsou levné, že?
Ano, jejich výrobci a dodavatelé to tak prezentují. Nám se to ale nepotvrzuje. Ve skutečnosti to vyjde přibližně nastejno jako zděná stavba.

Vnímáte ještě nějaké další trendy či módní záležitosti?
Třeba úspora energií, tedy trend ušetřit, což je logické. Někdy to jde ale až tak daleko, že mají lidé pocit, že na provoz takzvaného pasivního domu již nebudou potřeba v podstatě žádné peníze. To souvisí s dalším trendem, bezúdržbovostí. My se jim to snažíme možná trochu rozmlouvat. Když chcete, aby byl dům opravdu pasivní, je vstupní investice opravdu výrazná, a i když výrobci samozřejmě tvrdí, že se to za určitý počet let vrátí, je to sporné.

Jaké požadavky mají lidé nejčastěji, co se týče interiéru?
Nejčastější je asi požadavek na propojení denních obytných prostor, kuchyň, jídelna, obývák, a důraz je kladen také na propojení obytných prostor se zahradou.

Nehrozí, že člověk v takovém bydlení ztrácí soukromí? Řekla bych, že každý potřebuje být někdy sám, někam se uklidit, třeba i utéct.
Ložnice většinou zůstávají oddělené. Ta rizika, která jste tu popsala, lidé většinou nevnímají. Třeba ještě nevědí nebo si nepřipouští, že by se před sebou mohli někdy chtít schovat. Často se stává, že přijdou lidé, kteří bydlí roky v bytě, a mívají někdy trochu velké oči. Chtějí si najednou splnit všechna prostorová přání, která si za léta nashromáždili. Jedním z našich základních úkolů je dobrat se společně k tomu, co vlastně skutečně potřebují. Snažíme se je i sebe držet spíš zpátky, aby se stavba udržela v předpokládaných finančních rámcích, a aby se z toho vylouplo to, co ti lidé skutečně potřebují. Ne vždy se to podaří.

Jak se cenově liší projekt na typový, katalogový domek od projektu, který zpracuje architekt?
Nejde to myslím dost dobře srovnávat. Individuální projekt je jistě dražší. Zahrnuje ale důležité činnosti, které typový projekt nemůže nabídnout. Když pominu samotný návrh domu v součinnosti se stavebníkem, je to například prováděcí dokumentace, která obsahuje potřebné množství údajů a detailů popisujících dům tak, aby ho dokázala stavební firma v požadované kvalitě a standardu zhotovit. Důležitý je také autorský dozor, kdy sledujeme, zda stavba probíhá v kvalitě předepsané projektem. To vše je náročné na čas a samozřejmě i peníze. Typový projekt pak zpravidla používá nejlevnější a nejbanálnější technologie a materiály. My se snažíme najít úsporné, ale zároveň kvalitní řešení a materiály. Chceme, aby se stavebníkovi v domě dobře žilo, aby z něj měl radost.

O kolik jste tedy dražší?
Neznám dobře ceny typových projektů. Cena našeho projektu souvisí s celkovými započitatelnými náklady na stavbu a obvykle se pohybuje zhruba kolem 10 procent z těchto nákladů. Úměrně s rostoucí velikostí domu honorářové procento klesá.

Když odhlédneme od finančních rámců, co je pro vás při projektování domu nejdůležitější?
Nejdůležitější je stavebník sám a také celý kontext a situace, v níž se má odehrát návrh a poté vzniknout dům. Ne každý stavebník má jasnou představu, co chce. Naším úkolem je toho co nejvíc vyzvědět. Spolupráce je dlouhodobá, někdy trvá třeba dva tři roky. Nezbytná je proto určitá vzájemná míra sympatie, důvěry a porozumění.

Už jste někdy kvůli podobným problémům s někým spolupráci ukončili?
Ano, stává se to. Věci, o kterých máme za to, že z nějakého důvodu nejsou dobré nebo správné, jednoduše neděláme.

Setkáváte se s nějakými předsudky vůči své profesi nebo vůbec vůči principu, že by měl člověk se stavbou domu oslovit architekta?
Předsudky a nedorozumění určitě existují. Částečně si za to my architekti můžeme sami. Lidem možná někdy připadá, že nechat si postavit dům od architekta je něco exkluzivního, nedosažitelného, těžko v tom rozeznávají tu přidanou hodnotu. Spousta lidí si myslí, že je to zbytečné. Žijeme v zemi, kde je hluboce zakořeněna tradice kutilství a kdekdo má představu, že si všechno navrhne a vyrobí sám. Je proto myslím potřeba srozumitelně pojmenovávat a na zdařilých příkladech dokumentovat klady, které individuální spolupráce s naší profesí přináší.

Rozhovor vyšel 8. července 2010 v Bydlení iDNES.cz. Autor rozhovoru: Lucie Chlebná, MF DNES