Kdysi to býval nevyšší dům v okolí, dnes se krčí ve stínu paneláků blízkého sídliště. Jeho nezaměnitelná silueta daná netradičním tvarem střechy však stále udává tón horizontu. Zvenčí se vila příliš nezměnila, jen sešla. Notné šrámy utrpěla zahrada a především pak výzdoba interiérů. S ohledem na dramatický osud, jaký dům provázel, se není ani čemu divit.

Alfred Spahn zahájil svůj strmí vzestup na společenském žebříčku roku 1903, kdy si ho vybrali magdeburští podnikatelé bratři Commischaurovi jako obchodního zástupce svého strojírenského podniku v Ústí nad Labem. O dva roky později zakoupila firma starý mlýn v Neštěmicích a přebudovala ho na moderní továrnu, Alfred Spahn se stal jejím ředitelem. Rakouská filiálka v Neštěmicích vyráběla stejné zboží jako mateřský podnik v německém Magdeburku. To znamená transportní zařízení - šnekové a pásové dopravníky, různé speciální vozíky apod.

Podnik vzkvétal, jeho výrobky získávaly medaile na veletrzích. Z ředitele Spahna se stal nejdříve tichý společních a roku 1911 jediný vlastník neštěmické firmy. Nový pan továrník přistoupil roku 1912 ke stavbě reprezentačního soukromého sídla. Vybral si parcelu hned nad areálem podniku, do práce to měl jen pár kroků po honosném schodišti.

Neštěmická dominanta

Vzhled domu musel ve své době budit pozdvižení. Ve vilovém stavitelství na Ústecku tehdy vládl styl romantických slohů, maximálně oživený ozvěnami secese. A v Neštěmicích najednou vyrostla modernistická stavba se strohou fasádou bez obligátních ozdob. Nese vlivy vídeňské moderny, její klasicizující větve. Střídmost ve výzdobě rozhodně nebyla vile na škodu. Působivé architektonické pojetí stavby brzy učinilo Spahnovu vilu místní dominantou. Dostala se i na pohlednice, na malované kresbě zdobí čelní stranu jedné z neštěmických kronik.

Dominantní výrazový prvek stavby tvoří střecha. Vila má tři plně obytná podlaží, byla na svou dobu nezvykle vysoká. Aby architekt dům opticky snížil, zamaskoval třetí patro jako mansardovou část střechy. Tím se hmota střechy stala takřka stejně velká jako vlastní dům. Výraz střechy pak završují lodžie zaříznuté do štítu přes celou šířku domu. Který architekt byl autorem tak nekonvečního projektu, bohužel zůstává nerozkryto. Původní stavební plány se ztratily, stejně tak jako díl kroniky věnované stavebnímu vývoji obce.

K hlavnímu vchodu vede široké kamenné schodiště končící prostornou terasou. Vstup lemuje zubatá římsa posazená na sloupech, je to prakticky jediná štuková výzdoba fasády. Vstupní dveře s kruhovými okénky jsou původní, stejně tak jako mozaiková dlažba v teracu v předsíni.

Dobu Alfreda Spahna také pamatují prosklené dřevěné „lítačky“ s masivními mosaznými madly, které otvírají prostor do schodišťové haly. Ta je neskutečně obrovská, vysoká přes dvě patra. Podle pamětníků stál v přízemí haly ještě po válce krb a ze stropu visel mohutný lustr.

Dnes působí prostor prázdně a panelákové dveře do bytů mu na útulnosti nepřidávají. Pohled vzhůru ale hladný dojem z haly bohatě vynahradí. Druhé podlaží obepíná prstenec dřevěného ochozu s jednoduchým ale stylovým zábradlím. Unikátním prkem je schodiště. Architekt ho pojal úsporně jako schodiště točité. Kroutí se v rohu haly jako had až do třetího podlaží.

Stropu haly dominují prosté tmavě mořené trámy táhnoucí se přes celou šířku místnosti. Jen v místě, kde strop proráží šnek schodiště, se uhýbají a kroutí. Kraje stropu lemuje malba s květinovými motivy. Prostor prosvětluje řada vysokých oken zaklených barevnou vitráží. Nečekaným prkem v hale je zazděné sdružené okno v novorománském slohu vedle vchodu do bytu v druhém podlaží. Původně nejspíš mělo přenášet světlo do temné chodby.

Ze salonů jsou dnes byty

První podlaží skýtá dva byty, které vznikly rozparcelováním dřívější reprezentativních salonů. Oba byty mají výstup na zadní terasu do zahrady. Druhé podlaží nabízí také dva byty, vznikly přestavbou bývalých ložnic Spahnovy rodiny. V jedné z místností se zachovala štuková výzdoba stropu v podobě květinového věnce kolem lustru. Na každý z bytů vyšel velký balkon a přístup na zimní zahradu. Ta je pojata velmi originálně, tvoří prosklený tunel spojující oba balkony. Svým neobvyklým tvarem navíc obzvláštňuje zadní průčelí domu.

Ve třetím podlaží se nacházejí další dva byty a opět vybavené prostornými lodžiemi. Tady nejspíš bydleli odrostlé děti Alfreda Spahna, měl dva syny a dceru. Dům završuje prostorná půda s velkými oválnými okny ve štítech.

Dům stojí na vysoké kamenné podezdívce, která tvoří stěnu suterénu. Sklep dříve zahrnoval kuchyni, což dokládá pozůstatek jídelního výtahu, bývala tu i kotelna. Uhlí se do ní zaváželo, jak jinak, než pásovým dopravníkem firmy bratří Commischaurů. Torzo zařízení bylo demontováno teprve před pár lety.

Místo altánu je sklad dřeva

Vilu obklopuje zahrada. Její někdejší krásu připomíná zděný altán s velkými okny, který dnes slouží jako sklad palivového dřeva. Pod altánem býval dlouhý skleník designem podobný zmiňované zimní zahradě v domě. Postupně zmizel pod skládkou popela. Dávno pryč je i ředitelské schodiště do továrny. Ale přežil bazének, který i pováleční nájemníci ještě využívali v létě k osvěžení a mohl by sloužit i dnes.

Spahn a jeho rodina žila ve vile dvacet let. Za tu dobu se ze strojírny bratří Commischaurů stal jeden z předních československých exportérů transportních zařízení, který zaměstnával 300 lidí. Majitel šel ve vedení firmy tvrdě za ziskem, což dokládají i jeho časté konflikty s dělnictvem. Ve dvacátých letech zažila továrna dvě velké stávky, obě skončily neúspěchem stávkujících. Světová hospodářská krize, a s ní zastavení exportu, ale podnik položila. Spahn postupně propouštěl zaměstnance a roku 1933 definitivně zastavil výrobu.

Kronikář Neštěmic ale neviděl v krizi jedinou příčinu krachu továrny. „Podnik se dostal do finančních nesnází pro nezřízený přepych a náročnou domácnost, kterou vedla rodina majitele.“ Jako důkaz uvádí výčet drobných živnostníků, kteří patřili do početné skupiny Spahnových věřitelů. Byly mezi nimi krejčí, obchodníci s vínem, s lahůdkami... Jen dluh cukráře a zahradníka dosahoval 20 000 kč.

Majitel domu spáchal sebevraždu

Majitel neunesl tíživou situaci a když byl na léčení v sanatoriu Bílý jelen u Drážďan, zastřelil se. Důvodů pro sebevraždu měl asi více, byl nevyléčitelně nemocen a uzavřel také životní pojistku na 1,7 milionu korun. Podnik šel do konkursu, dluhy přesahovaly 6 milionů korun. Odhadovaná cena majetku firmy čítala sotva 3,5 milionu. Nakonec celý podnik v konkurzu koupil hlavní věřitel zkrachovalého podniku, ústecký bankovní dům Wolfum a spol.

Zajímavé je, že pohledávku přes půl milionu nárokovala na firmě svého zesnulého manžela Anna Spahnová. Rodina se musela z vily vystěhovat, dům patřil k tomu nejcennějšímu, co mohli věřitelé zpeněžit. Byť byl továrník Spahn tvrdým kapitalistou, zodpovědně ručil za svou firmu veškerým soukromým majetkem, a to i včetně vybavení domu a ložního prádla. Kdysi pyšná továrna zůstala dlouhou dobu opuštěná. Roku 1943 koupila vilu firma Josef Grimm a spol. výrobce zrcadel a brusírna skla.

Po válce propadl dům konfiskaci a stal se součástí bytového podniku. Dlouho ale zůstávaly obydlené jen dva byty v mansardovém patře. Zvažovalo se využít nadstandardních salonů pro školku. Dodnes tento záměr připomínají dětské postýlky složené na půdě. Další z variant představovala úprava na kanceláře. Nakonec byly i zbylé prostory rozparcelované na komunální byty. Neštěmická radnice v 90. letech většinu bytů rozprodala nájemníkům. Rozdělení domu mezi větší počet majitelů ale není pro budoucnost pozoruhodné vily ideální. Každý z majitelé rekonstruuje po svém, což se už začíná odrážet nejednotném vzhledu stavby.

Přestože rodina továrníka vilu opustila už před více než sedmdesáti lety, stále se domu mezi starší generací říká Spahnova vila a cestě, která k ní vede, nese lidové pojmenování „komiška“ podle jména továrníkovy strojírny.

Kde vilu najdete

Mapy.cz