Roli nedoceněné Popelky zatím hraje v díle největšího architekta meziválečného Československa Josefa Gočára funkcionalistická škola v Ústí nad Labem. Jeho jediná stavba v Ústeckém kraji slaví letos 80 let a dostává do vínku nečekaný dárek. Historici právě objevili originální plány školy z roku 1926 i s podpisem světoznámého architekta. Ty dosud považovali za ztracené.

Nenápadný svazek papírových archů ležel mezi mapami a plány, jež čekají v archivu města na roztřídění a zařazení do správných fondů. Historici netušili, o jakou vzácnost jde, dokud na podnět autorů stránek Ústí-Aussig.net před pár dny první z velkoformátových plánů nerozbalili a nezahlédli v dolním rohu razítko ,,Prof. Arch. J. Gočár".

V archivu nákres být vůbec neměl

,,Tyhle plány zatím nemohl žádný badatel zkoumat. Správně měly být ve stavebním archivu, ale tam se nedostaly, protože je kdysi nějaký úředník založil ke spisové agendě města, neboť stavbu spolufinancovala radnice. Proto se objevily až nyní, po tolika letech," vysvětlil záhadu ředitel archivu Vladimír Kaiser. Budova školy nakreslená Josefem Podpis Josefa Gočára na plánu školy v Palachově ulici. Ta shodou okolností slaví výročí.

Gočárem v listopadu 1926 ale vypadá trochu jinak, než ukazuje její dnešní podoba. Forma sice zůstala stejná, ale nerealizovala se důsledně dle prvotního architektova návrhu. Gočár původně zamýšlel obložit fasádu školy cihlově červeným režným zdivem, podobně jako Gymnázium K. J. Tyla v Hradci Králové, které navrhl rok předtím. Průčelí měla navíc zdobit dvě obří ,,lodní" kruhová okna nad vchody. Změny nejspíše navrhl sám architekt, neboť ve výsledné stavbě ještě podtrhly funkcionalistický duch stavby. Fasáda nakonec zůstala hladká a čistě bílá, kruhová okna nahradila vysoká vertikální. Škola byla jednou z vůbec prvních staveb v kraji s plochou střechou.

Nacionální aspekt

Ultramoderní budova budila pozdvižení i vyloženě negativní reakce. Dobové vydání místních novin Aussiger Tagblatt z roku 1930 napadlo architektonickou ,,nestřídmost školského paláce". Roli v tom hrál i nacionální aspekt, škola totiž tehdy sloužila jako česká menšinová a deník poukazoval na to, že je postavena z části za městské peníze, kam odvádí daně hlavně německy mluvící obyvatelé města.

Není památkou

,,Je to pozoruhodná stavba od architekta evropského významu a zasloužila by si v odborných kruzích určitě více pozornosti, než se jí zatím dostává. Dosud není ani na seznamu státem chráněných památek, ale určitě si tam místo zaslouží," zhodnotila význam Gočárovy školy historička Národního památkového ústavu v Ústí nad Labem Alena Sellnerová.

Alena Sellnerová připomněla, že škola zatím měla štěstí, že majitel, ústecký magistrát, respektoval i bez dohledu památkářů architektonickou hodnotu stavby. Například nedávná rekonstrukce oken zachovala původní okenní rámy včetně jejich nezvyklé modré barvy.

Ředitel: Naši školu zviditelníme

,,Jsme hrdí na to, že naši školu navrhla tak slavná osobnost. Letos chystáme oslavy 80. výročí od otevření a žáci dostali za úkol zjišťovat a shromažďovat informace o Josefu Gočárovi. Chceme zviditelnit výjimečnost naší budovy v rámci republiky a objev původních plánů nám v tom teď může pomoci," reagoval ředitel školy Marek Plch.

Josef Gočár (1880 - 1945) vynikl především jako architekt kubismu a funkcionalismu. Jeho světově nejznámější stavbou je asi dům U Černé Matky Boží v Praze z roku 1912, který se stal ikonou kubismu a dnes v něm sídlí muzeum kubismu, tohoto tolik obdivovaného a ryze českého architektonického stylu. Po první světové se stal Gočár průkopníkem funkcionalismu. V roce 1927 pak navrhl jednu z nejpozoruhodnějších staveb v tomto stylu u nás - kostel sv. Václava v Praze Vršovicích. Nejvýrazněji se zapsal do podoby Hradce Králové, pro který navrhl obdivovaný urbanistický plán a zároveň řadu výrazných staveb.

Vyzval ho nejspíš stát

K navržení ústecké školy ho nejspíš vyzval přímo československý stát, pro který byla tato zakázka velmi prestižní. Nová moderní česká menšinová škola v převážně německy mluvícím Ústí se totiž měla stát úctyhodným symbolem nové republiky.

(Rozšířená verze článku publikovaného v severočeské příloze Mf DNES, 18. 1. 2010)