Ústečanům hrozí, že přijdou o svůj rodný dům - tedy starou porodnici v bývalém areálu Masarykovy nemocnice. Na místě zrušené nemocnice totiž buduje ústecká univerzita své městečko kampus a chystá řadu demolic. Proti plánu zbourat i sedmipodlažní pavilon chirurgie (A) s někdejší porodnicí protestují znalci historické architektury, kteří označují stavbu z roku 1926 za výjimečnou.

"Univerzita ničí historii, je to neuvěřitelné barbarství a ostuda," tak reagoval na záměr univerzity tvůrce webové databáze o ústecké architektuře usti-aussig.net architekt Matěj Páral. Zdůraznil, že význam dotčeného pavilonu dosud dějiny české architektury neprávem opomíjely. Přitom představuje podle jeho soudu jedinečný příklad architektonických stylů expresionismu a nová věcnost u nás a ve svém novátorství snese srovnání například s Veletržním palácem v Praze. "Kdybychom budovu měli hodnotit jen jako rodný dům Ústečanů a pověsit na ni tabulku se jmény významných rodáků, byl by to pořádný seznam," vyzdvihl další význam objektu vědecký tajemník ústeckého muzea Václav Houfek.

Rozhodnutí o demolici ještě nepadlo

Univerzita nenechala kritiku svých záměrů bez odezvy a pozvala zástupce odpůrců bourání na společné jednání. "Autoři kritiky neměli aktuální informace. Chtěli jsme jim situaci detailně vysvětlit a případně získat i zajímavé podněty. Proto jsme pozvali také zástupce projekční kanceláře SIAL Liberec, která právě rozpracovává dokumentaci k územnímu rozhodnutí," nastínila obsah jednání rektorka univerzity Iva Ritschelová. SIAL Liberec nedávno vyhrál výběrové řízení na projektovou přípravu výstavby kampusu. Jako podklad dostal již dříve zpracovanou urbanisticko-architektonickou studii bývalého areálu nemocnice pro účely univerzitního městečka od ústeckého ateliéru ARCH PROJEKT. Právě tato studie počítá s masivními demolicemi historických objektů a kritici jí odmítají.

Univerzita však vyhlásila, že se vítěz výběrového řízení nemusí starou studií plně řídit a SIAL skutečně studii výrazně upravil. Vedle řady pozitivních změn, ale všechny návrhy stále počítají se zbouráním pavilonu bývalé porodnice. "Je tam zbytečně široká chodba a bývalé pokoje jsou zase pro ideální rozměr učebny malé. Vzhledem ke konstrukci historické stavby nejde tato dispozice zásadně změnit," vypočetl architekt kanceláře SIAL Jiří Buček technické důvody, proč objekt zdemolovat a postavit na jeho místě nový. Oponenti ale zdůraznili estetickou a historickou hodnotu stavby a morální povinnost univerzity tyto hodnoty upřednostnit. "Můžeme ukázat mnoho příkladů, že jde využít stávající stavbu pro nový účel, i když s drobnými ústupky od ideálu. Ale zachrání se tím cenná památka a kampus získá na atraktivitě," reagoval další z oponentů student architektury Jiří Němeček.

Studie ukáže, zda má Pavilonu A šanci na záchranu

Univerzita na základě jednání požádala projektanty, aby zpracovali studii, která ukáže, zda a jak, by bylo možné využít historickou budovu pro účely kampusu. Posouzení studie by se mělo udát v březnu. Podle předběžných odhadů by rekonstrukce rozhodně nebyla dražší než zbourání a novostavba. "Pokud by stavba byla zachována, chybělo by část ploch, které pro své budoucí sídlo požaduje přírodovědecká fakulta. To znamená, že by fakulta musela omezit požadavky nebo bychom museli hledat jiné řešení, což samozřejmě nebude jednoduché. Pokud by se našel způsob, jak uspokojit požadavky a představy všech zúčastněnných stran – univerzita, fakulta, projektanti, zdroj financování, stejně jako by byly dodrženy technické normy a zásady efektivního hospodaření, pak se diskuzi o zachování budovy nebráníme" uzavřela jednání rektorka Iva Ritschelová.

Krajská nemocnice opustila historický areál v centru města v roce 2004 po více než sto letech existence. Kraj a město převedl celý komplex do majetku univerzity, která sídlí v těsném sousedství bývalé nemocnice. Univerzita už opravila některé objekty, kam přestěhovává své fakulty roztroušené nyní na mnoha místech Ústí. Zásadní část výstavby budoucího kampusu ale zatím čeká na finanční zajištění. Odhadované náklady se pohybují mezi dvěma až třemi miliardami.

Autor textu: Martin Krsek

(Rozšířená verze článku publikovaného v severočeské příloze Mf DNES, 30. 01. 2009)