Až 600 vagonů cukru unese unikátní pětipodlažní skladiště, které stojí poblíž přístavu v ústecké čtvrti Krásné Březno. Budova z roku 1890 je tak odolná, protože její stropy tvoří klenby z betonu. Tato konstrukce byla tehdy v českém stavitelství novinkou. Dnes představují stropy v ústeckém skladišti nejstarší dochovanou takto rozsáhlou betonovou klenbu v zemi.

V současnosti tvoří beton neodmyslitelnou součást téměř jakékoli stavby. Používá se přitom jen něco málo přes sto let. Průkopnické pokusy s betonem se na našem území odehrávaly od 70. let 19. století a lidé pohlíželi na nový materiál s nedůvěrou. Trvalo desítky let, než se beton prosadil nad klasické materiály, jako kámen nebo cihly.

Lidé pohlíželi na nový materiál s nedůvěrou

První betonovou klenbu postavil v českých zemích roku 1875 architekt Otto Ehlen na své experimentální vile v Praze. Pokus se povedl, ale k většímu rozšíření betonových konstrukcí to moc nepřispělo. Žádná velká stavba z betonu se na našem území nerealizovala - až do roku 1890, tedy doby výstavby přístavního skladiště v Krásném Březně. Roku 1885 se Rakousko-uherské státní dráhy rozhodly postavit v Ústí nad Labem nové, moderní přístaviště. Vybrána byla lokalita v Krásném Březně a začalo se s úpravou břehů. Beton provázel stavbu už od počátku, investor ho použil také do základů čtyři sta metrů dlouhé přístavní zdi. Skutečně významným historickým milníkem ale byla teprve vlastní stavba skladiště.

Beton proti požáru

Původně mělo jít o běžnou kovovou konstrukci s železnými stropy a fošnovými podlahami, ale vídeňská centrála se obávala rizika požáru takové konstrukce. Rozhodla se tak pro dražší variantu více odolnou vůči ohni, která kombinuje železné nosníky a klenby z prostého betonu. Spoluautorem návrhu stavby byl jeden z předních českých techniků 19. století vrchní inspektor Rakousko–uherské společnosti státní dráhy Eduard Bazika (1830-1914). Zakázku provedla firma Pittel a Brausewetter, nejvyhlášenější betonářská společnost v monarchii.

Strop v každém patře tvoří deset kleneb o šířce 1,4 metru a délce 40 metrů. Celkově stavba obsahuje na 3,5 tisíce metrů čtverečních zaklenuté stropní plochy. Beton byl samozřejmě použit i do základů skladiště. Budova stojí dodnes a stále slouží jako sklady. Krátce po dokončení skladiště se betonáři přesunuli do Prahy, kde je čekala obdobná stavba na železničním skladu mouky. Nejspíš šlo přímo o kopii ústeckého projektu, ale v mnohem skromnější verzi.

Ústí posloužilo jako ukázkový příklad

V devadesátých letech 19. století už se pak dařilo prosazovat betonové a železobetonové konstrukce ve rakousko-uherském stavitelství stále častěji. Velkou zásluhu na tom měla právě firma Pittel a Brausewetter, která iniciovala srovnávací testy kleneb různých konstrukcí a veřejností bedlivě sledovaný pokus definitivně prokázal, že nejlepší vlastnosti dosahují právě ty s betonem. V českém stavitelství povzdbudily mnohé stavebníky v odhodláníi zkusit nový materiál právě články Eduarda Baziky o zkušenostech ze stavby ústeckého skladiště.

(text převzat z knihy Šedesát ústeckých NEJ vydané 2008)