Ani jediný sloup nepřekáží ve výhledu divákům ústeckého letního kina a přitom nad jejich hlavami visí ocelová střecha veliká jak polovina fotbalového hřiště. Před deštěm s přehledem schová 3 500 návštěvníků a tvoří tak největší zastřešenou plochu amfiteátru v České republice. V době jejího vzniku v roce 1971 existovaly jen dvě podobné stavby na světě - v západním Německu a v Austrálii. Ani jedna ale nedosahovala parametrů ústecké střechy.

Autorem unikátní ocelové konstrukce zastřešení ústeckého letního kina byl mág mezi českými inženýry Josef Zeman (1922-1997). Krátce předtím se celosvětově proslavil Ždákovským mostem přes orlickou přehradu. S rozpětím 330 metrů to byl největší ocelový most svého typu na světě.

Rodiště Porty

Základem jednoho z největších přírodních divadel u nás je soukromá zahrada vily nejbohatšího prvorepublikového podnikatele Ignaze Petschka. Židovskému uhlobaronovi ji zkonfiskovali nejdříve nacisté a posléze komunisté. Jde o obrovskou plochu přímo v centru města představující 33 hektarů zeleně. Letní kino se v ní začalo rodit roku 1951. S kapacitou až 14 000 diváků patřilo k předním kulturním scénám v republice. Odehrávala se tu filmová představení, koncerty, opery, festivaly i ideologické sjezdy. V ústeckém letním kině se roku 1967 zrodila Porta – nejslavnější trampský festival. Do hlediště se sjížděli pionýři ze širokého okolí, aby tisícihlasně zapěli budovatelské skladby na Svátku písní.

Vznášející se střecha

Areál byl mezi Ústečany oblíbený a v dané době perspektivní. Proto se už v roce 1960 rozhodlo o jeho zastřešení. K realizaci došlo o deset let později. Zakázku dostal přední expert na ocelové konstrukce Josef Zeman. Zvolil velmi odvážné řešení. Hlavním nosným prvkem je obrovský oblouk z mohutné ocelové trubky. Má rozpětí 80 metrů a pne se do 50 metrové výšky. Na každé straně se opírá do základové patky zapuštěné deset metrů v zemi a představující 150 kubíků betonu. Pod obloukem visí plocha střechy o úctyhodných rozměrech 60 x 35 metrů. Z pohledu diváka vypadá, jako by visela volně ve vzduchu. Směrem k plátnu žádné konstrukční prvky neruší kontakt hlediště s okolní krajinou. Konstruktér tak zachoval hlavní přednost přírodního divadla. Přitom se mu podařilo přikrýt víc než polovinu sedadel. Konstrukce dodnes budí obdiv laiků i odborníků. Josef Zeman se v Ústí ještě podílel na vytvoření dalších dvou obdivuhodných ocelových konstrukcí – zastřešení zimního stadionu (1967) a plavecké haly (1993).

Záchrana na poslední chvíli

Ústí ale o svůj unikát málem přišlo. V 90. letech 20. století všeobecně ochabl zájem o letní kina. Areál chátral a konstrukce rezivěly. Na přelomu století už hrozilo riziko nenapravitelných škod na zastřešení. Naštěstí se podařilo Ústeckému podpůrnému spolku 2000 vyprovokovat město ke generální rekonstrukci celého areálu. Ta začala roku 2001 právě nátěrem konstrukce zastřešení. Do ústeckého „letňáku“ se poté vrátilo promítání filmů, opět se stalo důstojným dějištěm Porty. Přibyly i další kulturní akce, ale využití zatím zdaleka nedosahuje období největší slávy areálu. Dnes je kino s kapacitou 5 500 sedících diváků druhé největší v republice za Lochotínským amfiteátrem v Plzni.

(text převzat z knihy Šedesát ústeckých NEJ vydané 2008)