Snad nejlépe by povahu informací o architektovi Franzovi Josefovi Arnoldovi vystihlo prohlášení, že přestože se na něj do značné míry pozapomnělo, jeho práce se nesmazatelně otiskla do vzhledu i urbanistického pojetí některých částí Ústí nad Labem.

Byl totiž jedním z nejvýznamnějších architektů města Ústí nad Labem v období po první světové válce.

F. J. Arnold se narodil 18. ledna 1888 v Ústí nad Labem, kde vystudoval střední školu a po té nastoupil na vysoké učení technické v Drážďanech a na drážďanskou akademii výtvarných umění. Za první světové války byl povolán do vojenské služby, během které utrpěl zranění. Po vyléčení se navrátil opět do Ústí. Na sklonku války, kdy se už rozbíhaly přípravy na vznik Československa, složil zkoušky na stavebního mistra a vstoupil do služeb města.

Architekt i malíř

Podílel se na stavbě řady veřejných budov. Ať jako autor – nemocniční pavilon (dnes pavilon "B", ze kterého má vzniknout budova FUUD), budova Landratu (dnes Česká spořitelna), řadu obytných domů a sídlištních bloků (např. S-domy), sportovní závodiště a výstavní pavilony. Nebo jako vedoucí prováděcích prací - např. nová městská jatka od stuttgartského architekta J. Henningse. Na mnohých z těchto projektů spolupracoval s jiným významným stavebním inženýrem Ernstem Krobem, který v Ústí zastával funkci ředitele stavebního úřadu.

F. J. Arnold, ale nebyl jen vynikajícím stavebním odborníkem, nýbrž nalezl uznání jako skvělý malíř i grafik a byl významným členem spolku Metznerbund. Toto sdružení německých výtvarných umělců z Čech bylo založeno v Praze roku 1919 a bylo pojmenováno na počest zesnulého sochaře Franze Metznera. Po jistou dobu vedl Franz Josef Arnold pobočku v Ústí nad Labem.

Budování bytů na Klíši

Jako architekt se Franz Josef Arnold zapsal zejména v městské části Klíše. Ke zmírnění bytové nouze, která po první světové válce postihla nejen Ústí nad Labem, se pokusila městská rada přispět především stavební činností rozvíjenou v nových městských částech. Jedno z nejvíce stavebně aktivních míst bylo katastrální území Klíše a to zejména na konci 20. a ve 30. letech 20. století.

Největší rozmach výstavby komunálních bytů přichází s novým zákonem o stavebním ruchu z 10. dubna 1930. Tento zákon, reagující na bytovou krizi v některých obcích, plně upřednostňoval stavby s malými byty pro méně majetné vrstvy obyvatelstva. Za dům s nejmenšími byty byla považována budova, která obsahovala převážně byty o kuchyni a jedné místnosti, s celkovou plochou maximálně 40 m čtverečních. Státní podpora mohla být udělena buď způsobem státní záruky, nebo v kombinaci státní záruky a státního příspěvku.

Tohoto zákona se pochopitelně snažilo využívat také zastupitelstvo města Ústí nad Labem. Tím se naskytla příležitost zaměstnancům městskému stavebního úřadu zabývat se různými typy domů s malými byty. První stavební akce byla započata 1. srpna 1930 a trvala necelý rok. Celkem při ní bylo vytvořeno 168 malých bytů. Druhá stavební akce, která se započala 10. března 1931 zahrnovala opět celkem 92 minimalizovaných bytů v Krásném Březně a na Klíši. Byty byly určeny k nastěhování 15. listopadu.

Poté následovala třetí akce, která daleko převyšovala svým rozsahem akce předcházející. Bylo rozhodnuto postavit osm obytných domů v pavlačovém systému. Tohoto úkolu se zhostil naprosto originálně právě architekt Arnold. Zadání vyřešil návrhem komplexu činžovních domů v ulici Na Vlnovce a Mezidomí, které si v povědomí obyvatel vydobyly místo jako S-domy.

S-domy

Jde o dva samostatně stojící bloky domů, přičemž přední (jižní) blok má délku 238 a zadní blok 207 metrů. Bloky samotné jsou od sebe vzdáleny 30 m. Z pavlačí, které vedou podélně v každém patře na severní straně domů, se vstupuje přímo do jednotlivých bytů. Byty leží vedle sebe a tím je docíleno toho, že všechny obytné místnosti mají téměř čistě jižní polohu a tudíž jsou osluněny takřka nepřetržitě celý den. Rovněž dokonalé provětrání jednotlivých prostor je patřičně vyřešeno.

Samotné byty jsou podřízeny přísné účelnosti. Z pavlače vstupujeme do předsíně s dvojitými dveřmi (cca 6 m2), vpravo a vlevo se nachází komora a příslušenství, přímo naproti vstupním dveřím je kuchyň (cca 20 m2), odkud můžeme vstoupit do ložnice (cca 19,5 m2). Každý byt má balkon orientovaný pochopitelně na jih a přístupný z kuchyně. V každém domě se nacházely čtyři velké prádelny, čtyři sušárny a sklep pro každý byt zvlášť. Na bočních stranách obou bloků pak byly zřízeny malé přízemní obchody.

Celkem S-domy nabízely 208 sociálních bytů. Výstavba S-domů pomohla zmírnit bytovou krizi a také poskytla příležitost pro nezaměstnané. Stavební firmy, kterým byly práce svěřeny, byly totiž vázány podmínkou městské rady, jenž jim ukládala za povinnost zaměstnat osoby evidované jako nezaměstnané.

Práce trvaly od 1. prosince 1931 do 1. února 1933. S-domy se staly ukázkovým řešení bytového problému v Ústí nad Labem, řešením moderním s důrazem na funkčnost stavby. Právě pavlačové domy v ulicích Na Vlnovce a Mezidomí jsou již pojaté zcela moderně v duchu zásad programového prohlášení CIAM. Sami projektanti těchto netradičních domů Ernst Krob a F. J. Arnold se o svém díle vyjádřili jako o „nad sebou uspořádaném sídlišti, jehož chodníky jsou jednoduše posunuty do výšky“.

Po druhé světové válce odešel F. J. Arnold do Rakouska, kde začal působit jako vrchní stavební rada na Novém městě ve Vídni. Po ukončení své aktivní činnosti dožil v Paschingu poblíž Linze.

(Článek je výňatkem ze seminární práce studenta 1. ročníku KHR – obor Stavební historie mag. UJEP pro předmět Moderní architektura)

Editováno autory www.usti-aussig.net.

Literatura a prameny:

Haas, Felix: Architektura 20. století, Praha 1980

Hrůza, Jiří; Zajíc, Josef: Vývoj urbanismu II. díl, Praha 1999

Kaiserová, Kristína; Kaiser, Vladimír eds.: Dějiny města – Ústí nad Labem, Ústí n. L. 1995

Luňáková, Jitka: Sídelní vývoj Klíše 1900-1938, Ústí n. L. 1999 (diplomová práce)

Umlauft, Franz Josef: Geschichte der deutschen Stadt Aussig, Bayreuth 1960

Zur vollendung der neuen Kleinst-Wohnungsbauten, Aussig a. E. 1933¨