Výrazná architektka 60. a 70. let 20. století Růžena Žertová se zapsala do tváří několika československých měst stavbou nákupních center. I Ústí mělo to štěstí, že tu místo unifikovaného Prioru její zásluhou vyrostl osobitý Obchodní dům Labe. Stavba ale bohužel postupně ztrácí detaily, které její výjimečnost podtrhovaly.

Co říkáte záměru odstranit plastiku Karla Kronycha umístěnou u Vámi navrženého Obchodního domu Labe?
Naše města jsou dnes ochuzována o sochařská díla. Kdysi se stavěly sochy hodně, byl to doplněk veřejného prostoru, nyní na to peníze nejsou. A majitelé Labe sochu vlastní a zbavují se jí. Kdyby si v současnosti chtěli pořídit takovou sochu, tak by na to nejspíš ani neměli.

Nakolik hrálo toto dílo roli v architektuře Vaší stavby?
Samozřejmě plastika vznikala jako součást stavby. Obchodní dům se jmenoval Labe a ona ztvárňovala hladinu Labe. Zároveň tvořila součást urbanistického řešení křižovatky. Museli jsme respektovat provoz na křižovatce, tak to muselo být nezvykle nízké dílo, aby nevadilo výhledu řidičů.

Uškodí Vaší stavbě odstranění sochy?
To není jen součást architektury, je to součást města. Vždyť tam už stojí 35 let a stále má svou výtvarnou hodnotu.

Akceptovala byste přestěhování díla, jak navrhuje majitel?
Jestli se kvůli novému urbanistickému řešení prostoru plastika skutečně musí odstranit, tak ať se přestěhuje. Byla by obrovská škoda ji ničit. Byla hezká a dost zajímavá. Vlastně Labe mělo dvě plastiky, ještě jednu od sochařky Bartošové v atriu na střeše obchodního domu. Jestli pak ta ještě existuje?

Vy o tom nemáte přehled?
Ne, mě nikdo z majitelů o zásazích do stavby neinformuje. Považuji to za neslušné, krom toho, že je to podle autorského zákona protizákonné. Já můžu stavbu chápat jako vlastní dítě, ale nedělám si nároky, já do toho neinvestovala. Ovšem majitelé by zase neměli mít pocit, že když to koupili, že si s tím mohou dělat, co chtějí. Autorský zákon jim nařizuje autory při podobných zásazích požádat o stanovisko.

A jak hodnotíte odstranění břidlicových obkladů na Labi?

Bylo to pro mě nemilé překvapení. Ta část fasády je nyní bíle omítnuta. To je nepochopení mého záměru. Celá fasáda Labe měla evokovat barvu říční vody a právě břidlicový obklad tomu dodával zelené tóny, které voda skutečně má. Dominantní pak je tmavě šedá hliníkového pláště budovy. Je to slitina hořčíku a hliníku navržená výzkumným ústavem přímo pro specifické ovzduší Ústecka. Prostě mi řekli, že v místním agresivním prostředí nic jiného nebude tak dobře odolávat. Mně to vyhovovalo také barevně. Nejdříve byla fasáda stříbrná a pak sympaticky ztmavla oxidací.

Zažívají podobné újmy i Vaše díla v jiných městech?
Obchodní dům Labe ještě není tak zlý případ. Nejhorší je osud pardubického Prioru. Dostala jsem za něj zlatou medaili za celoživotní dílo i čestné občanství Pardubic. Byl publikován opakovaně v odborném zahraničním tisku. Byla to výrazná moderní stavba, každá fasáda jinak graficky řešená. A oni k tomu bez skrupulí přistavěli halu s Lidlem, která vypadá jako stodola.

(Rozhovor vedl historik Muzea města Ústí nad Labem Martin Krsek, 13. 10. 2010)