Stačilo málo a Dolní Zálezly mohly být známým heslem v učebnici světové architektury. Po letech zapomnění objevili historici doklady o tom, že pro vesnici navrhl v roce 1929 luxusní hotel slavný Jan Duiker.

Dolní Zálezly jsou dnes zapadlou obcí v labském údolí poblíž Ústí a přitom stačilo málo a mohly být známým heslem v učebnici světové architektury. Po letech zapomnění objevili tvůrci architektonického webu Ústí-Aussig.net, že pro vesnici navrhla v roce 1929 luxusní hotel přední osobnost architektury meziválečné moderny - Holanďan Jan Duiker.
Tento architekt postavil na různých místech světa domy, které se záhy staly ikonami moderní architektury. Kdyby jeho zálezelský hotel stál, řadil by se dnes jistě do kategorie českých perel funkcionalismu, jakými jsou Loosova vila v Praze či brněnská vila Thugendhat od Miese van der Rohe vedená v seznamu UNESCO.

Zmínka v časopise - druhé místo v dávné soutěži

„Pro Ústí navrhovaly stavby různé mezinárodně známé osobnosti architektury, třeba český guru funkcionalismu Gočár či vůdčí osobnost německého expresionismu Höger, ale jméno takové světové hvězdy bych u nás nečekal,“ komentoval objev tvůrce stránek, ústecký architekt Matěj Páral.
Na jméno holandského architekta narazil při prohlížení dobového čísla berlínského časopisu pro stavebníky, který otiskl oznámení o architektonické soutěži na návrh hotelu pro obec Zálezly. „Stálo tam, že Duiker získal v soutěži druhé místo,“ upřesnil Páral senzační zjištění. O projektu ale ve stručné zprávě už nic víc nestálo.

České Merano

A jak se dostala malá severočeská obec do obzoru světové architektury? „Zálezly si už koncem 19. století vydobyly pověst vzdušných lázní a příjemného letoviska. Nádherná poloha na levém břehu Labe, stoupající dokonalé terasy mezi vinohrady a ovocnářskými zahradami, příjemné letní klima zvětšovaly přitažlivost místa pro turisty. Rychle tu rostly hostince a hotely,“ popsala mimořádné postavení obce v turistickém ruchu ústecká archivářka Věra Hladíková. Zálezly se pyšnily přezdívkou České Merano, podle malebných lázní v Itálii.

Skupina ústeckých podnikatelů proto v roce 1929 založila konsorcium pro výstavbu luxusního hotelu v Zálezlech a vyhlásila mezinárodní architektonickou soutěž na návrh jeho podoby.

„Soutěž jsme vypsali, protože jsme našemu labskému údolí dlužni jeho krásu podtrhnout umělecky pojatou stavbou. Nesmíme mu ublížit nějakou nemastnou neslanou architekturou. Chceme výjimečný hotel také proto, abychom přitáhli cizinecký ruch,“ vysvětlil v dobovém vydání ústeckých novin cíle konsorcia jeho zástupce ústecký advokát J. Schmidt.

Víkend v ráji a další

Soutěž se setkala s velkým zájmem veřejnosti. Ústečané byli zvědaví, jak se vznešené cíle investorů naplní. Sešlo se nakonec 75 návrhů z celé Evropy. Vítěze vybírala komise odborníků složená z úctyhodných profesorů a architektů. Do užšího výběru se dostalo jen šest projektů. Komisaři je znali pouze pod názvy, nevěděli, kdo je jejich autorem.
„Jižní pláž, Víkend v ráji, Labská víla,“ tak poeticky zněla jména návrhů.

První dva nejlepší návrhy vybrali komisaři rychle a jednoznačně - Květ labského údolí a Labskou vílu. Když pak rozlepili obálky, zjistili, že autorem prvního je rakouský stavitel a později přední architekt Nového Zélandu Ernst Plischke s kolegou z Liberce Rudolfem Kupkou. Druhé místo obsadil právě Jan Duiker. Pro prvního to znamenalo odměnu 8 000 korun, pro druhého 5 000. Ještě ale nebylo jasné, čí návrh nakonec bude realizován, některé indicie napovídají, že to mohl být i Duikerův, přestože skončil druhý.

Dopad hospodářské krize

Komise pak všechny návrhy vystavila v hostinci v Zálezlech, aby si je mohla prohlédnout veřejnost. Místo pro budoucí hotel bylo vybráno mezi silnicí a labskou pláží ve vilové čtvrti. Záhy začaly přípravné práce, vlastní stavba měla začít v polovině května 1930. Jenže se nejspíš nikdy ani nepoklepalo na základní kámen. Přišla totiž světová hospodářská krize a konsorcium od svého záměru ustoupilo.

Po osmdesáti letech lechtá fantazii představa, jak by se asi Duikerův hotel na labské pláži vyjímal. Jeho podobu ukazuje pouze půdorys publikovaný v roce 1982 v monografii o Duikerovi. Autor umístil hotelové pokoje netradičně do kruhu, který se snoubí s dalším kruhem, nejspíš bazénem. Slavné sanatorium Zonnestraal v Holandsku od stejného architekta a ze stejného období pak napovídá, že by šlo na svou dobu o ultramoderní stavbu ze skla a betonu, která neměla v Československu obdoby.

Otázkou je, co by se s unikátním hotelem stalo později, kdyby přeci jen vyrostl. Zálezly totiž postupně ztratily své kouzlo rekreačního letoviska kvůli stále zhoršující se kvalitě vody v Labi. Na oblíbené pláži, kde měl hotel stát, pak v sedmdesátých letech dvacátého století nakonec vyrostla nová silnice na Lovosice.

Upravená verze článku publikovaného v severočeské příloze Mf DNES, 10. 8. 2009