Kde bude stát sídlo krajské vlády, jak bude vypadat palác policejního prezidia, a co všechno přijde zbourat, takovými problémy žilo v roce 1939 Ústí nad Labem - sídelní město krajské vlády Říšské župy Sudety. Světoznámí architekti měli severočeskou metropoli přetvořit na výkladní skříň nacistické Říše.

Okupované pohraničí se rokem 1939 proměnilo v novou Říšskou župy Sudety, která se měla stát vzorem pro celé Německo. Tomu odpovídala i pozornost, jakou věnovali nacisté plánům na velkolepou přestavbu Ústí, jednoho z hlavních měst župy. Za pár měsíců ale vypukla válka a na realizaci smělých vizí nezbývaly síly ani prostředky. Naprostá většina megalomanských projektů nakonec zůstala jen na papíře.

Palác pro novou vládu

Hitler toužil už od roku 1934 zreformovat správu celého Německa, aby zlikvidoval poslední pozůstatky demokratických struktur. Chtěl zrušit relativně svobodné spolkové země a přeměnit je v župy ovládané přímo centrální mocí. Ale přes odpor jednotlivých zemí neprorazil. "Když se v říši najednou ocitly země s nepopsanými mocenskými poměry (Rakousko a české pohraničí), otevřela se Berlínu možnost vyzkoušet si na nich nový model "říšských žup" - pro ostatní území říše vzorový," popisuje výjimečné postavení okupovaného pohraničí ústecký historik Zdeněk Radvanovský v knize Sudety pod hákovým křížem.

Nová sudetská župa měla tři vládní kraje s hlavními městy Opava, Karlovy Vary a Ústí nad Labem. V Liberci pak sídlil nadřazený župní úřad. Ústeckému vládnímu prezidentovi Hansu Krebsovi brzy přestalo dostačovat zabrané české gymnázium a požadoval pro svůj úřad reprezentativní palác. Vzorová župa musela mít to nejlepší, a tak vznikl návrh vládní budovy na Mariánské skále. Dochovala se fotografie modelu. Měla to být majestátní stavba inspirovaná řeckým chrámem na Akropoli v Athénách (tzv. řecko-germánský styl). Sloupová galerie se vypínala až na samý okraj strmé skály nad koryto Labe. Už byla připravena i sochařská výzdoba pro vládní budovu. Představovala trojici svalnatých árijských mladíků, kteří utiskováni po léta českým živlem se konečně probouzejí a buší pěstmi - název díla "Osvobození sudetských Němců".

Příprava demolicí

Město žilo intenzivním stavebním ruchem a především informacemi o plánovaných novostavbách . "Tak se bourá roh Bělské ulice, co měly výklad Elek. podniky… U nádraží ty staré výtopny se bourají. Taky zbourají řezníka Houdka, udělají tam novou ulici do Matterniho nám . A to moc brzy. V oběť padne ta bývalá česká škola v Solné ul. Tam budou stavět ohromný hotel...ani ještě nevím, co se vše bude bourat a stavět," tak zaznamenal bouřlivou situaci začátkem roku 1939 ve svém dopise ústecký Čech Jan Müller. To ještě netušil, že zanedlouho se ho stavební plány dotknou velmi osobně. „Šéf dostal od stavebního úřadu vyrozumění, že se bude naše ulice rozšiřovat a že domy v naší řadě se budou bourat, a aby si teda podal podmínky, takže se musíme vystěhovat," poznamenal.

Nerealizované dílo Fritze Högera

Müller bydlel v Hrnčířské ulici, kde měl vyrůst obrovský palác policejního prezidia. Podobu policejní budovy navrhl světoznámý německý architekt Fritz Höger. Ten proslul především svou stavbou tzv. kýlového domu či Chilehaus v Hamburku, který nechybí v žádné učebnici moderní architektury. "Oproti jeho progresivním stavbám z předešlého období je na ústeckém návrhu hodně cítit, že se snažil uspokojit požadavky nacistického vkusu a dost své kreace umírnil. Přestože by bylo super mít v Ústí stavbu od Fritze Högera, je asi dobře, že právě tahle se nakonec nerealizovala," komentoval dílo ústecký architekt Matěj Páral. Věhlasný Höger navrhl pro Ústí ještě další dva velké komplexy administrativních budov, mimo jiné i konkurenční návrh sídla krajské vlády na Mariánské skále. A proč se tak význačný tvůrce zapletl s nacisty a přijal zakázku v Ústí "na samém okraji německé říše"? Podle německé historičky Ingrid Claudie Turtenwaldové se obával, aby mu v nové době neujel vlak. Myslel si, že by to mohla být jeho poslední práce.

V ústecké městském archivu se také dochovaly plány na výstavbu krajské požární stanice v Neštěmicích od architekta Brünnlera (mohlo jít o Karla Brünnlera). V duchu doby pojal stavbu megalomansky, vytvořil komplex budov s novým náměstím pojmenovaným po Adolfu Hitlerovi. Pro Neštěmice navrhl také válečný pomník s věčným ohněm. Architekt vypracoval projekt roku 1940 a pomník prozrazuje, jak špatně předvídal budoucnost. Památník osadil letopočty 1939 - 1943, počítal s brzkým ukončením války a samozřejmě s německým vítězstvím. Ale pro Neštěmice vyprojektoval i půvabné sídliště složené z domků inspirovaných vesnickými usedlostmi.

Jen na papíře

V plánech na přestavbu Ústí se počítalo i se zřízením letiště na Kočkově. Jeden z nejodvážnějších projektů představoval plán prorazit dlouhý silniční tunel skrz Mariánskou skálu a zajistit tak přímé spojení Ústí s Děčínem v době povodní, kdy se hlavní trasa podél Labe často zaplavuje. Dokonce došlo i k zahájení stavby. Dělníci prorazili několik desítek metrů tunelu a dvě větrací šachty. Objekt dnes slouží jako jeden z protiatomových krytů. Vedle prosazování politicky důležitých staveb nacisté proklamovali i snahu zlepšit tíživou situaci v bydlení. Nechali vyprojektovat pro Ústí a okolí několik sídlišť, ale realizace se nedočkaly.

Postaven byl nakonec v Ústí jen jediný "nacistický palác" a to dnešní budova České spořitelny na Mírovém náměstí od význačného ústeckého architekta Franze Arnolda. Asi nejtypičtější ukázkou „přestavby“ Ústí na sídlo vládního kraje sudetské župy představovala úprava Lidického náměstí. Nacisté nechali vytrhat stromy, zbourat kašnu. Zřídili na náměstí Appellplatz pro vojenské přehlídky.

Inspiraci z válečných projektů pak občas připomínaly megalomanské plány v poválečné výstavbě města. Vždyť jednu stranu Hrnčířské ulice nakonec zbouralo až komunisté vedení města a vystavělo místo nich obrovský blok domů, jakoby čerpalo z Högerových plánů.

(Aktualizovaná verze článku publikovaného v severočeské příloze Mf DNES, 15. 03. 2007)