RSS Facebook

Článek 

Evangelický kostel v Novosedlicích (překlad článku)

14. 06. 2017 | autor: u-a

Evangelický kostel v Novosedlicích.

Navržen a vystavěn architektem a stavitelem Alvinem Köhlerem z Ústí n. L.


V obci Novosedlice, která leží na pravém břehu Labe naproti bohatému obchodnímu městu Ústí nad Labem, stojí zhruba rok pěkný kostelík. Jeho štíhlá, do výšky se vypínající a zdálky viditelná věž svědčí o tvořivosti a dělné spolupráci. Ještě před nedávnem byla evangelická obec tak malá, že pro její bohoslužby dostačovala středně velká místnost. Když ale zesílilo hnutí „Pryč od Říma“ a zasáhlo i Novosedlice a Kramoly, zvýšil se počet evangelíků v krátké době tak výrazně, že zdejší obec se rozrostla na 500 duší a ani největší sál, který zde byl k dispozici, pro ni nepostačoval. Proto bylo rozhodnuto o vybudování vlastního kostela a díky obětavosti členů obce a darům souvěrců byl 31. října 1899 (oslavy reformace) položen základní kámen a o rok později byla stavba vysvěcena.

Kostel (na vyobrazeních 1 a 2 v půdorysu a řezu, v příloze celkové vyobrazení) byl navržen a vybudován architektem a stavbyvedoucím Alvinem Köhlerm. Kostel je vyveden v gotickém stylu, prostor je cca 1800 m3 a kapacita 500 osob. K dispozici je 230 míst k sezení. Jako stavební materiál byl použit výhradně dusaný beton. Z tohoto materiálu je i klenutý strop. Tato skutečnost je o to zajímavější, že se jedná o první kostel v naší oblasti, který je kompletně zbudován z dusaného betonu*. Smíšením různých druhů kamene s cementem se architektům podařilo působivě zvýraznit architektonické členění stavby.

Střecha je obložena glazurovanými cihlami. Vchod je umístěn v patě věže, čímž byla současně vytvořena předsíň. Její dveře braní vniknutí chladného vzduchu do kostela. Základní podmínkou projektu bylo, aby kázající byl dobře viditelný pro všechny přítomné. Střední loď byla proto vybudována široká, postranní lodě naproti tomu úzké. Sloupy nebyly použity. V postranních lodích a nad hlavním vchodem se nachází průchozí chór. K němu vedou dvě točitá schodiště, která jsou přístupná pouze zvenčí.

Vzhledem ke skutečnostem, že se kostel nachází na vyvýšenině a jeho stěny a strop jsou z betonu, že je využíván pouze v neděli odpoledne a že zde teploty v zimě klesají až na 25 stupňů pod nulou, muselo být vybudováno též topení a to i přes to, že k dispozici byly pouze omezené finanční prostředky.

Než se zaměříme na popis zde použitého topení, zmíníme se všeobecně o vytápění kostelů. Vzhledem k velkým prostorům kostelů je nemožné (na rozdíl od menších prostor) dosáhnou teplotně ustáleného stavu – vzhledem k teplotním ztrátám způsobených únikem tepla zdmi, okny, dveřmi atd. Proto je třeba zajistit dostatečný přívod tepla, který vyrovná ve vnitřních prostorech tepelné ztráty a zamezit průvanu. Průvan vzniká tím, že chladný vzduch buď přímo vniká dveřmi vedoucími ven nebo tím, že ochlazováním na oknech a dveřích klesá chladný vzduch dolů, čímž vzniká proudění vzduchu, které je přítomnými pociťováno jako obtěžující. Tomuto jevu se zabrání tím, že se topné plochy umístí pod okna lodě, galerii a poblíž dveří, to znamená poblíž míst, která způsobují ochlazování. Dovnitř vnikající, resp. klesající chladný vzduch se pak mísí se vzduchem teplým, který stoupá vzhůru, čímž se zahřívá na pokojovou teplotu a zabraňuje se tak nepříjemnému proudění. Je jasné, že tohoto se dosáhne nejlépe vhodným rozmístěním lokálním topných těles a stejným způsobem by se postupovalo i v případě, že by bylo k dispozici více finančních prostředků.

Vzhledem k daným skutečnostem byla vídeňská firma Kelling & Co., která zařízení projektovala a zhotovovala, nucena použít horkovzdušné vytápění, protože je nejméně nákladné. Stavbyvedoucí se nabídl, že potřebné podlahové kanály vybuduje bez navýšení nákladů. Ohřívač byl umístěn tak, že šachta byla zbudována pouze pod sakristií, takže zdroj tepla byl k dispozici pouze na tomto místě. Tímto zdrojem byla dvojitá regulační kamna systému Kelling s 12 m2 topné plochy. Skládala se ze skříně z tepaného železa, která byla vyložena šamotem a vybavena topnými dvířky, regulačními dvířky, dvířky pro odstranění popela a roštovou sestavou. Na skříň byly připojeny dva systémy hladkých topných rour z litiny. První roura a koleno byly též vyloženy šamotem zvláštního složení, čímž bylo vyloučeno rozžhavení topných ploch a zahoření prachu. Mour a polétavý popel bylo možné lehce odstranit pomocí vhodně umístěných vymetacích dvířek. Vedle prostorové nenáročnosti a nízkých nákladů bylo další výhodou tohoto konstrukčního provedení, že spojovalo výhodu železných kamen spočívající v rychlém roztopení se schopností kachlových kamen udržovat teplo, čímž se podstatně snížily náklady na topný materiál.

Pokusy v zimních dnech při teplotě až 25 stupňů pod nulou prokázaly, že kamna výborně vyhovují všem požadavkům. Zatímco 1m2 hladké topné plochy ohřívače běžně vyprodukuje asi 1 500 – 2 000 tepelných jednotek, zde bylo dosaženo 3 000 tepelných jednotek, přičemž jako topný materiál bylo použito podřadné hnědé uhlí. Díky těmto skutečnostem mohlo být v kostele i přes krajně nepříznivé podmínky lehce a spolehlivě dosaženo požadované teploty. Jak již bylo výše zmíněno, kostel byl využíván pouze o nedělích a byl vytápěn pouze v těchto dnech. Protože kostel stál na vyvýšenině, byl postaven z betonu a jeho zdi byly vybudovány co možná nejslabší, klesala v těchto zimních dnech teplota v kostele až na mínus 5 stupňů Reamurovy stupnice, přičemž za hraniční hodnotu se normálně považuje teplota 0 stupňů Celsia. Základem propočtů zde byla formule zveřejněná tajným radou profesorem Rietschelem, jejímž autorem je známý drážďanský inženýr Emil Kelling, který je považován za průkopníka v oblasti topné techniky. Správnost této formule se potvrdila i zde, když pětihodinová doba vytápění a proudění tepla 70 stupňů Celsia dokázaly vytopit kostel na požadovanou teplotu.

Vyobrazení 3 a 4 znázorňují topnou komoru v půdorysu a řezu. Z její horní části vybíhá kanál pro rozvod teplého vzduchu. Ten je dál veden v prostoru pod oltářem a dělí se na dvě větve. Jejich konce jsou umístěny v rozích a mřížkami z litiny z nich proudí teplý vzduch do prostoru. Aby se teplý vzduch v prostoru šířil rovnoměrně, je vzduch v podlaze nasáván kanály, které jsou na ploše rovnoměrně rozprostřeny. Nasátý vzduch je veden sběrným kanálem zpět do ohřívače, kde se znovu ohřívá a vrací se do koloběhu. Aby se kanály nezanášely nečistotou, byly lavice vyvýšeny a kanály umístěny pod ně, takže vzduch je nasáván z postranních prostor lavic.

Jak již bylo zmíněno, i přes letošní tuhou zimu se topení osvědčilo a slouží jako důkaz, že vhodné umístění a správná volba jednotlivých částí umožňuje vybudovat fungující zařízení i s nízkými výrobními náklady (celková suma byla 60 000 korun, z toho na topení připadlo 900 korun).


*Kostel z dusaného betonu nechal vybudovat baron Pittel s architektem Ludwigem Schönem ve Weissenbachu. Tento architekt nechal firmou Pittel & Brausewetter zbudovat již 7 kostelů z dusaného betonu.


Přeložil: Mgr. Jan Horáček, 06/2017


Originál článku: Die evangelische Kirche in Obersedlitz. in: Der Bautechniker, XXI. Jahrgang, Nr. 11, Vídeň, 15. 3. 1901, str. 233-235 a 257


Karta stavby: Evangelický Kristův kostel * Karta autora: Alwin Köhler